Máte za sebou vyhoření a bojíte se, že se to stane znovu?

Na začátku léta jsem spadla ze žebříku. Nic vážného, ale byl to šok. Od té doby mám strach pokaždé, když mám vylézt někam výš. Lezu, když musím, ale vždycky s obavami, že se to může stát znovu.

Vyhoření jako šok

Je to taky šok, se kterým se musí vaše tělo i vaše psychika vyrovnat. A pokaždé, když se dostanete do podobné situace, která vám vyhoření způsobila, aktivují se obranné mechanismy, které vás varují, že hrozí potenciálně nebezpečí. Oficiálně tato fáze nemá žádný název, ale často bývá označována jako post burnout syndrom nebo fáze. 

Po vyhoření nějakou dobu trvá, než získáte důvěru v sebe sama a ve svůj svět. A i když už normálně fungujete, pracujete a vyhoření máte dávno za sebou, je naprosto přirozené, že se objevují obavy, že se TO zase stane. Jako já se stále bojím lézt do výšek tom pádu ze žebříku. Podobné to je, když se stane nehoda v autě a řidič se pak bojí sednout za volant, protože co když se to TO stane znovu.

Zatímco u úrazů a nehod chápeme obavy z opakování té situace, u vyhoření máme pocit, že selháváme, když se bojíme, aby se to nestalo znovu.

Strach jako užitečný nástroj

Strach by vás neměl paralyzovat. Můžete s ním spolupracovat. Může vám ukázat, že vám není lhostejné, jak žijete a jak sami k sobě přistupujete.

Ale není třeba s ním bojovat. Když si budete říkat, že nesmíte mít takový strach, tak obavy budou o to větší. Máte je proto, že vás chtějí chránit, a když je budete ignorovat, tak budou ještě hlasitější, abyste je už konečně vyslyšeli. Jako malé dítě, které se dožaduje pozornosti a vy jej přehlížíte. Bude ještě urputnější, ještě hlučnější, ještě otravnější.

Zkuste si naopak říct: “Aha, bojím se, že se to stane znovu. Je to v pořádku, mám na to právo, protože to byl opravdu velký šok. Ale můžu dobře fungovat i s tímto strachem. Děkuji svému strachu za ochranu, ale mám to pod kontrolou.”

Strach bude spokojen, vyslyšeli jste ho, uklidnili, že víte, co děláte, a nebude tak úporný. A vy můžete dál uvažovat vcelku racionálně.

Vaše obavy vám naopak mohou připomínat, že:

➡️ je v pořádku říct NE,

➡️ je v pořádku delegovat,

➡️ výkon neurčuje vaši hodnotu,

➡️ péče o sebe není luxus ani zbytečnost, ale nutnost.

Jak rozlišit strach od reality?

Signály těla

To jsou poměrně jednoznačné ukazatele. Únava, vyčerpání, bolesti hlavy, podrážděnost, problémy se spánkem jsou signály, že je potřeba zvolnit. A vy už tohle dobře zachytíte a taky už dobře víte, co s tím. Pokud jste vyhořením úspěšně prošli, tak máte nejspíš načteno o vyhoření všechno možné a víte, na co si dávat pozor. 

Je fajn si dávat si cílené pauzy – protáhnout se, chvíli vědomě dýchat, dát si sprchu, na chvíli si lehnout, pustit si hudbu, jít ven, dát si kafíčko, otevřít si okno a nadýchat se čerstvého vzduchu, čichnout si k nějaké příjemné vůni atd.

Naprosto zásadní je také spánek, kvalitní strava, pohyb, dobré vztahy, humor a čas, který trávíte něčím, co vás opravdu baví. 

Dodá vám to pocit, že jste vy tím, kdo má nad situací kontrolu, ne okolnosti okolo vás.

Signály mysli

To, co se odehrává v hlavě, může být oproti tomu někdy hůř čitelné. Protože strach z rizika opětovného vyhoření je nejspíš strach jen z představy, nikoli z reálné situace. Nebojíte se reality, ale vlastní domněnky.

V takovém případě je fajn si říct: “Aha, cítím obavy. Jsem opravdu ohrožený/á, nebo na mě má vliv jen vzpomínka?” Sami si snadno odpovíte.

Otázky k sebereflexi

Zkuste se sami sebe zeptat:

➡️ Co dělám dnes jinak než v době, kdy jsem vyhořel/a?

➡️ Jak poznám, že se blížím ke svým hranicím, a co v takové chvíli udělám?

➡️ Které situace mi spouštějí obavu z návratu vyhoření a co mi v nich pomáhá?

➡️ Co mi dnes dává pocit bezpečí, stability a klidu?

Strach z opětovného vyhoření není slabost, ale důkaz vaší zodpovědnosti k sobě samým.

Je přirozený, není to žádné selhání a je naprosto lidský.

Stejně jako já budu už asi vždycky opatrnější, když polezu na žebřík. Stejně jako bude opatrný a extra koncentrovaný řidič auta, který dřív způsobil nehodu z nepozornosti. Tak stejně tak budete už vy, pokud jste prošli vyhořením, nejspíš vždycky obezřetnější vůči svému tělu i stavu mysli. Ale to nemusí být nutně špatně.

Dává vám to příležitost na sobě pracovat. Otevírá vám témata, která můžete zpracovat na nějaké terapii nebo koučinku. Dává vám možnost stát se silnějšími.

Pokud jste prošli vyhořením a nejste si teď úplně jistí sami sebou, neváhejte si říct o pomoc. Je to v pořádku. Vy jste v pořádku. A já vás ráda na vaší cestě podpořím.

Jsem koučka osobního rozvoje a lektorka. Dříve jsem působila deset let v právnickém prostředí, kde jsem si zblízka prožila, jaké to je žít v tlaku, odpovědnosti a vysokých nárocích. Dnes pomáhám lidem najít rovnováhu mezi výkonem a klidem, protože vím, že obojí se dá spojit.

Absolvovala jsem akreditovaný výcvik koučinku osobního rozvoje, kurz mindset koučinku a kurz krizové intervence. Jsem členkou EMCC (Evropské rady pro kouče a mentory).

Jak se objednat na koučink?

Zavolejte mi na telefon 775 110 200 nebo mi napište na email: info@romanaprokopova.cz a domluvíme se na čase a formě konzultace. Ta může proběhnout buď osobně v Táboře v Centru Univerzita Tábor, nebo na dálku.

Těším se na spolupráci!

Romana Prokopová

Koučka osobního rozvoje a životního stylu, lektorka

Členka Evropské rady pro kouče a mentory