Vyhoření v pomáhajících profesích
Syndrom vyhoření je dnes často skloňovaným pojmem. Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhoření definuje jako pracovní fenomén vznikající v důsledku dlouhodobého stresu, který nebyl úspěšně zvládán. V roce 2019 jej zařadila do Mezinárodní klasifikace nemocí.(1)
WHO uvádí, že zvláště u pečujících profesí je vyhoření běžnou reakce tváří v tvář nedostatku personálu, nízkým mzdám, nedostatečným a nebezpečným pracovním podmínkám, mimořádně stresujícímu prostředí a nedostatku potřebných ochranných opatření na pracovišti. Nejméně čtvrtina zdravotníků a pracovníků péče hlásila mezi lednem 2020 a dubnem 2022 úzkost, depresi a příznaky vyhoření. Od roku 2022 nebyly zaznamenány žádné významné poklesy. (2)
Proč jsou sociální služby v první linii rizika
Hlavním důvodem je samotná povaha práce. Práce v sociálních službách znamená dlouhodobý, bezprostřední a emočně náročný kontakt s lidmi, kteří se nacházejí v obtížných životních situacích.
Pracovníci se denně setkávají s lidským utrpením, bezmocí, frustrací, někdy i s agresí či neustálými stížnostmi. Zároveň se často pohybují v systému, který má svá omezení a který ne vždy umožňuje pomáhat tak, jak by si sami přáli.
Velkým tématem je také tzv. „syndrom spasitele“. Do sociálních služeb často vstupují lidé s vysokými ideály, silnou vnitřní motivací a upřímnou touhou pomáhat. Když se toto nadšení postupně střetává s realitou systému, nedostatkem zdrojů a opakovaným pocitem marnosti, může být cesta k vyčerpání velmi rychlá.
Rizikové faktory vyhoření v sociálních službách
Současné poznatky i praxe ukazují, že vyhoření není selháním jednotlivce, ale důsledkem nesouladu mezi člověkem a pracovním prostředím. V sociálních službách se tento nesoulad nejčastěji projevuje v několika oblastech:
- Emoční práce a vyčerpání – Pracovníci často regulují vlastní emoce, aby mohli být oporou klientům. Dlouhodobé potlačování vlastních pocitů a „držení se“ pro druhé je velmi vyčerpávající.
- Nedostatek zdrojů a personálu
- Chronický nedostatek času, vysoká pracovní zátěž a personální podstav vytvářejí trvalý tlak, který není možné dlouhodobě kompenzovat osobním nasazením.
- Nízké uznání a ocenění
- Vysoká zodpovědnost při omezených možnostech
- Pracovníci nesou velkou odpovědnost za klienty, jejich bezpečí a kvalitu života, ale zároveň mají jen omezený prostor situaci skutečně ovlivnit.
- Vysoká empatie, perfekcionismus, obtížné nastavování hranic a neschopnost říkat „ne“ jsou vlastnosti, které jsou v pomáhajících profesích běžné a zároveň rizikové.
Proč je důležité se vyhořením zabývat
Vyhoření v sociálních službách nemá dopad jen na jednotlivce, ale i na klienty, týmy a celý systém.
Dlouhodobě přetížený pracovník může ztrácet energii, empatii a schopnost vnímat klienta jako člověka, ne jen jako případ. Zvyšuje se fluktuace, nemocnost i chybovost. V konečném důsledku tím trpí kvalita poskytovaných služeb i samotní klienti.
Na úrovni jednotlivce se pak mohou objevovat zdravotní potíže – poruchy spánku, vyčerpání, oslabená imunita, psychosomatické obtíže nebo dlouhodobé psychické potíže.
Prevence jako ochrana, ne slabost
Prevence vyhoření v sociálních službách není luxus ani známka neschopnosti. Je to nezbytná součást profesionální péče.
Na systémové úrovni hraje důležitou roli kvalitní vedení, realistické pracovní podmínky, edukace zaměstnanců a pravidelná supervize, která umožňuje bezpečné sdílení náročných situací.
Na individuální úrovni je klíčová psychohygiena, dostatečná informovanost a sebepéče.
Pečovat o sebe není sobecké. Pokud chceme druhým pomáhat dlouhodobě, musíme mít z čeho dávat. Oheň, který dává světlo druhým, potřebuje pravidelnou péči, aby nevyhasl.
psychické potíže.
Co pro vás mohu udělat?
Jako koučka a lektorka se dlouhodobě věnuji práci se stresem, zátěží a prevenci vyhoření u lidí v náročných profesích. Věřím, že udržitelnost v pomáhajících profesích je určená schopností pracovat s hranicemi, emocemi a vlastní kapacitou.
Pokud vám článek dává smysl, berte ho jako pozvání k malému zastavení a zamyšlení nad tím, co vám v práci pomáhá zůstávat v rovnováze.
Mohu pro vaši organizaci připravit seminář na míru, aby zaměstnanci měli informace o tom, jaké jsou signály vyhoření, jak s ním pracovat a hlavně jaké činit preventivní kroky, aby k němu nedocházelo. Můžete očekávat velmi srozumitelný, praktický výklad.
Jsem k dispozici i pro individuální koučink, který vám pomůže pracovat s konkrétními výzvami vašeho (nejen) profesního života.
Jsem přesvědčená, že i v náročných pomáhajících profesích je možné hledat rovnováhu mezi profesionálním nasazením a péčí o sebe. Práce v sociálních službách si zaslouží respekt jak k potřebám klientů, tak i k těm, kteří jim pomáhají.
Pokud by vás jakákoli forma spolupráce se mnou zajímala, jsem vám k dispozici na níže uvedených kontaktech.
📧info@romanaprokopova.cz
📞 775 110 200
Těším se na spolupráci,
Romana Prokopová
Koučka osobního rozvoje a životního stylu, lektorka
Členka Evropské rady pro kouče a mentory
Zdroje:
1Vyhoření jako „pracovní fenomén“: Mezinárodní klasifikace nemocí